Oblíbená brněnská městská slavnost Den Brna připomíná jednu významnou historickou událost. Kterou?
Přenesme se do Brna první poloviny 17. století. V celé Evropě zuří od roku 1618 vleklá válka, dnes nazývaná třicetiletá. Ani Morava nebyla ušetřena. Již po prohrané bitvě na Bílé hoře ji plenila císařská vojka dobývající území Markrabství Moravského, držené českými stavy. V dalších letech zažil kraj vpády z Uher a na konci třicátých let přitáhli Švédové pod velením generála Banéra, po jehož smrti se velení ujal generál Torstenson. Ten brzy dobyl celou severní Moravu, po krátkém vzdoru se vzdala i posádka Olomouce. Tak stanul Torstenson roku 1643 poprvé před Brnem, vyplenil některá předměstí, ale zde pomohl Brnu zásah vyšší moci v podobě rozkazu Královny Kristýny, který odvolal Torstensona k tažení proti Dánsku.
Roku 1645 vtrhl ale Torstenson znovu do Čech a 6. března na hlavu porazil císařské vojsko u Jankova. Brzy Švédové obsadili Jihlavu, Znojmo, a jejich cílem se stala Vídeň. V zádech měli ovšem stále jako pověstný trn město Brno s pevností Špilberk. A tak se dobytí Brna stalo prvořadým cílem. První jednoty dorazily k hradbám Brna 3. května 1645.
Město však bylo dobře připraveno. Téměř dva měsíce před příchodem Švédů byl císařem jmenován nový velitel města – Jean Louis Raduit de Souches. Ač původem Francouz, vyznáním hugenot, a muž, jenž předchozí vojenské zkušenosti nabyl v řadách švédské jízdy, byl nesporně mužem na svém místě. Spolu s hejtmanem brněnského kraje rozhodl o zpevnění stávajícího opevnění a vybudování nového.
Některá rozhodnutí nebyla zrovna populární. Nechal například strhnout všechny budovy do 600 kroků od městských hradeb a srovnat zde terénní nerovnosti. Byly rozebrány dřevěné střechy v blízkosti hradeb a připraveny zásoby vody k hašení, byly vyčištěny studny a vybudována krytá cesta spojující město s pevností Špilberk. Těsně před příchodem Švédů nechal dokonce de Souches zapálit předměstí Cejl a všechny domy na dohled od hradeb.
Torstenson věřil, že Brno, podobně jako další moravská města se vzdá bez boje. Poslal tedy vzkaz veliteli města, který však rezolutně odmítl. Švédové tedy připravili zákopy a kryté dělostřelecké baterie zahájily palbu na brněnské hradby. Brno mělo k dispozici jen omezené množství vojska, kolem 500 mužů, ty doplnila více než tisícovka měšťanů, tovaryšů, sedláků i studentů, kteří se pilně cvičili v umění ovládat zbraně. Duchovní oporou Brňanů se pak stal páter Martin Středa, rektor jezuitské koleje.
Právě sepjetí prakticky všech obyvatel města, bez rozdílu národnosti, původu či postavení je v dobové historii zcela unikátní. Díky skvělému velení a podpoře všech obyvatel vydrželo Brno přes tři měsíce trvající obležení a vyčerpaná švédská armáda (mezitím posílená o Rákocziho kontingent) byla nucena obléhání ukončit. Díky tomu bylo odvoláno tažení na Vídeň a Švédové se postupně z prostoru Moravy v následujících létech stáhli a Brno se následně stalo hlavním městem Moravy, o což v minulosti soupeřilo s Olomoucí.
